Name: Tereza Tomanová — P ř e k l e n u t ı́
Start: 2026-01-22T18:00:00+01:00
Location: Karpuchina Gallery

$Tereza Tomanov\u00e1 \u2014 P r\u030c e k l e n u t \u0131\u0301$

ＫａｒｐｕｃｈｉｎａＧａｌｌｅｒｙ
Vás srdečně zve vernisáž výstavy | cordially invites you to the exhibition opening of:
𝗧𝗲𝗿𝗲𝘇𝗮 𝗧𝗼𝗺𝗮𝗻𝗼𝘃𝗮́ — P ř e k l e n u t ı́ | V a u l t i n g
Kurátor | Curator: Michal Jalůvka
Graphic designer: Daniel Vojtíšek
Vernisáž | Exhibition opening:
２２. １. ２０２６１８:００
Karpuchina Gallery, Rybná 22, Praha 1
Výstava potrvá | The exhibition will be on display:
23. 1. — 1. 3. 2026
♡ Těšíme se na každého z vás! | We look forward to each of you! ♡
[eng version below]
Chodbičky ze suché trávy pokryté jinovatkou ukrývají pár zachumlaných jablek. Mráz je nespálil a dokonce ještě teď čekají, až je někdo náhodou objeví. Podobně je na tom už jen pár posledních pórků. Zářivá zeleň vesele trčící ze zmrzlé hlíny. Vše ostatní je však pečlivě uschováno na místě, které v létě chladí a v zimě hřeje - tak akorát.
𝗧𝗲𝗿𝗲𝘇𝗮 𝗧𝗼𝗺𝗮𝗻𝗼𝘃𝗮́ se v novém projektu pro Karpuchina Gallery pomyslně i skutečně přesouvá ze zahrady do sklepa. Nejde přitom jen o přesun v rámci tematické a místní roviny. Dalo by se říci, že přímo souvisí s koloběhem přírody a procesy spojenými s růstem, zráním a konzervací. Tereza (stejně jako autor tohoto textu) žije v malém zahradním domku - ve městě a přitom obklopená přírodou. Během našich rozhovorů jsme se k tématu tohoto specifického bydlení (radostí a starostí s ním spojených) vraceli skoro stejně často jako k chystané výstavě. Je fascinující pozorovat, jak se sdílená zkušenost, známé vjemy a detaily otiskují v Tereziných obrazech, které pod svým povrchem reflektují především žitou realitu.
Tereza i v aktuální sérii rozvíjí autorskou techniku malby vlastnoručně připravenými přírodními pigmenty, jež získává extrakcí z červeného zelí a jiných surovin. Ty v kombinaci s dalšími látkami nechává krystalizovat přímo na plátně. Organické struktury, vznikající jen zpola kontrolovaným bujením krystalů, prorůstají abstraktními i zobrazivými motivy. Obrazy ohledávají vztahy na takřka buněčné úrovni, aby se vzápětí vylouply zpod tuhé slupky a zaměřily svou pozornost na běžné výjevy z odpočívající zahrady. Vše prostupuje nadýchané fialové světlo. Je zvláštní, že jeho přízračné odstíny nepůsobí jakkoli synteticky, byť se s nimi v přírodě v této podobě a intenzitě setkáme jen zřídka. Magická a exkluzivní symbolika fialové zde vstupuje do kontrastu s jejím původem - “obyčejným” zelím. Poměrně úzkou barevnou škálu definovanou autorskou technikou však rozhodně nelze vnímat jako omezení. Naopak, jde o konstrukční prvek komplexního tvůrčího procesu, na mnoha úrovních přímo navázaného na procesy přírodní.
Své dřívější téma zahrady Tereza zcela neopouští. Objevuje ovšem nový motiv, inspirovaný návštěvou středověkého chrámového komplexu vytesaného ve skále - spletitého labyrintu chodeb a místností, v podstatě jednoho velkého sklepa. Ten je zde znovu nalezenou formou, rámcem v němž můžeme o obrazech přemýšlet. Je syntézou funkční architektury a ideálních vlastností prostředí. Drobné prvky - niky, klenby, výklenky a oblouky - vytvářejí v kombinaci se správnou teplotou a vlhkostí podmínky pro uchování plodů zahrady. Sklep je místem, které překlenuje čas, skulinou v neúprosně se vrstvících nánosech okamžiků. Místem pro uchování toho dobrého.
Když sestoupíme, obejme nás dobře známá zemitá vůně. Jsme tam, kde ukládáme vzpomínky na léto. A pokud jsou dobře uskladněné, mohou trochu prosvětlit i lednovou temnotu.
─── 𝑒𝑛𝑔 ───
Paths of dry grass covered in hoarfrost conceal a few shriveled apples. The frost has not burned them; even now they are waiting to be discovered by chance. Only a handful of the last leeks are in a similar state. Bright green shoots cheerfully jutting out of the frozen soil. Everything else, however, is carefully stored in a place that cools in summer and warms in winter - just enough.
In her new project for Karpuchina Gallery, 𝗧𝗲𝗿𝗲𝘇𝗮 𝗧𝗼𝗺𝗮𝗻𝗼𝘃𝗮́ moves - both metaphorically and literally - from the garden to the cellar. This is not merely a shift on a thematic or spatial level. It can be said to be directly connected to the cycle of nature and to processes of growth, maturation, and preservation. Tereza (like the author of this text) lives in a small garden house - within the city yet surrounded by nature. During our conversations, we returned to the topic of this specific form of living (with its joys and challenges) almost as often as to the upcoming exhibition itself. It is fascinating to observe how a shared experience, familiar sensations, and small details imprint themselves in Tereza’s paintings, which beneath their surface primarily reflect lived reality.
In the current series, Tereza continues to develop her authorial painting technique using hand - prepared natural pigments, obtained through extraction from red cabbage and other materials. In combination with additional substances, she allows these pigments to crystallize directly on the canvas. Organic structures, formed through the partly controlled proliferation of crystals, grow through abstract as well as representational motifs. The paintings probe relationships on an almost cellular level, only to emerge from beneath a rigid shell and turn their attention to ordinary scenes from a resting garden. Everything is permeated by a soft, billowing violet light. It is strange that its ghostly shades do not feel synthetic in any way, even though we encounter them in nature in this form and intensity only rarely. The magical and exclusive symbolism of violet here enters into contrast with its origin - “ordinary” cabbage. Yet the relatively narrow color palette defined by the author’s technique can by no means be perceived as a limitation. On the contrary, it functions as a structural element of a complex creative process, directly connected on many levels to natural processes.
Tereza does not entirely abandon her earlier theme of the garden. However, a new motif appears, inspired by a visit to a medieval temple complex carved into rock - a tangled labyrinth of corridors and chambers, essentially one vast cellar. Here it becomes a rediscovered form, a framework within which we can think about the paintings. It is a synthesis of functional architecture and ideal environmental qualities. Small elements - niches, vaults, recesses, and arches - create, in combination with the right temperature and humidity, the conditions necessary for preserving the fruits of the garden. The cellar is a place that bridges time, a fissure in the relentless accumulation of moments. A place for preserving what is good.
When we descend, a familiar earthy scent embraces us. We are where memories of summer are stored. And if they are properly kept, they can illuminate even the darkness of January.