Name: Nahlas! Písničkáři jako básníci!
Start: 2025-10-15T20:00:00+02:00
Location: Kaštan - Scéna Unijazzu

$Nahlas! P\u00edsni\u010dk\u00e1\u0159i jako b\u00e1sn\u00edci!$

Nahlas! Písničkáři jako básníci!
Mimořádné setkání autorů antologie poezie Osamělých písničkářů
Přivítání druhého dílu - (Árie spermie, Životy slavných osobností, Family album a Jablka v dlaních)
Účinkují: Jan Burian a další autoři nejen z řad Osamělých písničkářů
O antologii vyšlo:
„Nahlas“ je první díl antologie poezie Osamělých písničkářů. A opravdu stojí za přečtení
/Honza Průša, 6.2.2025, Medium.cz/
Sdružení Osamělí písničkáři vydává první díl své antologie. Básně šestatřiceti písničkářů jsou tu tematicky rozdělené do čtyř knih. Je radost se do nich začíst nebo si je pak následně dohledat v hudební formě a vnímat je i oblečené do not a melodií.
Osamělí písničkáři je volné sdružení muzikantů, které spojuje nutkání psát si písničky po svém a neustále hledat a nacházet slova a tóny, kterými popisují své pocity, obavy nebo postřehy. Jsou výbornými pozorovateli, milují jazyk, a i když jsou každý svůj a úplně jiný, spojuje je ta houževnatost a nikdy nekončící nutkání něco tvořit. Pravidelně koncertují, ať sami nebo s kapelou, ale i na společném Festivalu Osamělých písničkářů, který vždy probíhá v pražském klubu Kaštan.
Volné sdružení založil Jan Burian v roce 2006 a měla to být jakási současná podoba hnutí Šafrán, známého ze 70. let minulého století.
Aktuální antologie jejich poezie přináší 170 písní od 36 muzikantů. Celá sbírka je rozdělená do čtyř tematických knih. „S nebem to mám dobrý“, které dal jméno text Jiřího Dědečka pro Vladimíra Mišíka, představuje písně o tom, co nás přesahuje. Jde tedy o texty o Buhu, Andělech, ale i ateismu nebo lidské duši. Druhá kniha „Písně písní“ odkazuje nejen k nejznámějšímu dochovanému lyrickému milostnému textu z oblasti starověkého Blízkého východu, k „Písni Šalamounově“, ale i ke stejnojmenné písni Jiřího Smrže. A je jasné, že tady najdete texty milostné, erotické i pornografické.
Třetí kniha se jmenuje opět podle Jiřího Smrže „Kwi kwik ňu ňu hajhou gu“ a všeříkající titul opět jasně naznačuje, o co půjde. Tohle jsou všemožné slovní hříčky a hrátky s jazykem. Posledním svazkem je kniha „Pod Řípem“ odkazující k textu Jiřího Konvrzka a tady jsou různé příběhy spojené s nějakým místem. Vyniká v nich zejména Petr Linhart se svým landscape folkem, který je v knize zastoupen hned třikrát.