Name: Jan Bárta: HIT | PREMIÉRA, ENGLISH FRIENDLY
Start: 2025-10-29T20:00:00+01:00
End: 2025-10-29T21:00:00+01:00
Location: Dukelských hrdinů 47, 170 00 Holesovice, Czech Republic

$Jan B\u00e1rta: HIT | PREMI\u00c9RA, ENGLISH FRIENDLY$

🙏 HIT 🙏
***SCROLL DOWN FOR ENGLISH***
koncept a interpretace: Jan Bárta
foto, video, grafika, projekce: Dita Havránková
technická podpora, světelný design: Václav Hruška a Studio Hrdinů
produkce: CreWcollective
foto: Tomáš Hejzlar
délka: 55 minut
premiéra: 29. 10. 2025
“And I would scream, but they have places for people who scream.”
~ Charles Bukowski
Co vše musíme zakřičet, aby nás bylo vidět? Co vše musíme ukázat abychom byli slyšet?
Sólová performance Hit pracuje s tématem zvýraznění, zveličení a extenze v aktu úderu. Hra s ne-estetizovaným fyzickém gestem, které přetéká do akce, obrazu, slova a textu. Skrze formu minimalistického přístupu k divadelní akci, která je zásadně sdělná. Údernost, radikalita, hněv přetavené do jazyka každodennosti.
Performance volně navazuje na autorské sólo Pitch z roku 2015, kterému se dostalo uvedení v Čechách i zahraničí, a na přímočarost tvorby autorského dua Bárta-Třešňáková (2010 Tak přesně o ráji… to není, 2014 Sticker – nominace na inscenaci roku a cenu DNA Nové sítě).
Poděkování: Studio Hrdinů, CreWcollective, Cabin Studio Pěčice, Bubi a Franta
Projekt podpořily: Ministerstvo kultury České republiky, Magistrát Hlavního města Prahy, Studio Hrdinů
více informací na webu 🌐 www.studiohrdinu.cz
--- ENGLISH VERSION ---
🙏 HIT 🙏
concept and performance: Jan Bárta
photo, video, graphics, projections: Dita Havránková
technical support, lighting design: Václav Hruška & Studio Hrdinů
production: CreWcollective
photo by: Tomáš Hejzlar
duration: 55 minutes
premiere: 29. 10. 2025
“And I would scream, but they have places for people who scream.”
~ Charles Bukowski
How much do we need to scream to be seen? How much do we need to show to be heard?
The solo performance Hit explores themes of amplification, exaggeration, and extension present within the act of a blow. It plays with non-aestheticized physical gestures, overflowing into action, image, word, and text, using a minimalist approach to theatrical action that is fundamentally communicative. Impact, radicality, and anger are transformed into the language of the quotidian.
The performance is loosely related to the 2015 solo performance Pitch staged both in the Czech Republic and abroad, and aligns with the straightforward style of the Bárta-Třešňáková creative duo (It’s actually about, not the paradise (2010), Sticker (2014), the latter of which was nominated for Performance of the Year and the DNA Nová síť Award).