Name: 30. MEZINÁRODNÍ FESTIVAL JAZZOVÉHO PIANA - SÓLOVÉ RECITÁLY - 1. KONCERT
Start: 2025-11-10T19:00:00+01:00
Location: Nuselská Radnice, Táborská 30, Praha 4

$30. MEZIN\u00c1RODN\u00cd FESTIVAL JAZZOV\u00c9HO PIANA - S\u00d3LOV\u00c9 RECIT\u00c1LY - 1. KONCERT$

HAKAN BAŞAR (Turecko)
TOMASZ BURA (Polsko)
Tomasz Bura a Hakan Başar zahájí štafetu sólových recitálů 30. Mezinárodního festivalu jazzového piana
První koncert podzimní řady jubilejního ročníku Mezinárodního festivalu jazzového piana představí dva výjimečné a zároveň značně odlišné talenty. Tureckého tradicionalistu s vytříbeným vkusem Hakana Başara a současnými směry populární hudby ovlivněného polského hráče Tomasze Buru. Klavírní večer 10. listopadu v sále Nuselské radnice bude příjemně pestrý.
Hakan Başar se narodil v roce 2004 v Istanbulu, ovšem jazzovou klasiku vstřebal a chápe jako nějaký ostřílený americký jazzový „rodilý mluvčí“. Ostatně sžíval se s ní odmala. Narodil se do muzikantské rodiny, Hakanův táta je kytarista a talentovanému synovi se postaral o první lekce, než došlo na soukromé hodiny piana u respektovaných pedagogů. Později, už jako uznávaný talent, měl Hakan šanci absolvovat například istanbulský workshop Chicka Corey.
Na klavír se Hakan začal učit v osmi a pokroky dělal neuvěřitelnou rychlostí. Už jako desetiletý (!) tak odehrál svůj první významný koncert na Pera Music Festivalu, kde interpretoval transkripce skladeb Michela Petruccianiho, Oscara Petersona, Kennyho Barrona či Billa Evanse. Následovala série dalších úspěšných vystoupení napříč Tureckem s již dramaturgicky ucelenými programy „Tribute Michel Petrucciani a „Tribute Oscar Peterson & Keith Jarrett“.
Hakanův albový debut On Top Of The Roof, natočený v klasické sestavě klavírního tria, vyšel v roce 2019 a otevřel nadanému pianistovi cestu do světa. Na základě nahrávky totiž dostal Hakan pozvánku na London Jazz Festival a následně na další evropská pódia. V roce 2020 nahrál Hakan singl Hub Art s hvězdnými spoluhráči Jimmym Haslipem a Willem Kennedym, mimo jiné členy legendární kapely Yellowjackets.
Krátce poté sice „přetrhl“ slibně se rozvíjející pianistovu kariéru covid, ovšem i dobu útlumu koncertního dění dokázal Hakan dobře využít: „Šlo pro mě doslova o nový začátek. Měl jsem čas dál se vyvíjet, přesměrovat se na odlišný systém. Další možnosti v mém kreativním vývoji mi daly rozbory kompozic Milese Davise, Johna Coltranea, Wayneho Shortera nebo Ornetta Colemana. Vedle toho jsem poslouchal Chopina a Bacha a hlavně studoval Debussyho.“ Kam Hakanovo intenzivní samostudium vedlo můžeme posoudit na jeho druhém, opět triovém a interpretačně brilantním albu Maiden Voyage (2025), obsahujícím vedle uchopení kompozic Herbieho Hancocka, McCoye Tynera či Cedara Watsona i Hakanův autorský kus Compassion. A hlavně naživo v Praze, v rámci královské disciplíny sólového recitálu, kterou Hakon tříbí vlastně odmala.

V Polsku narozený, v Londýně usazený klávesista, skladatel a aranžér Tomasz Bura se etabloval v úplně jiném prostředí než Hakan Başar. Jako syntezátorový zvukový mág, tvořící alba za pomoci elektroniky, a doprovázející populární interprety jako funk/acid-jazzové Jamiroquai, poprockové Fine Young Cannibals, amerického saxofonistu Marcuse Andersona (známého mj. spoluprací s Princem) nebo anglického jazzrockového kytaristu Alexe Hutchingse. Popřípadě jako autor a interpret „elektrického“ jazzu a fusion, koncertující nejen napříč celou Evropou, ale i v Turecku nebo Nigerii, se záznamy koncertů odvysílanými na MTV, BBC i Channel 1...
Jenže, pro mnohé překvapivě, i pro Tomasze Buru představuje akustické jazzové piano srdeční záležitost. A určitě nejen proto, že studoval klasický klavír mj. na Hudební akademii v Katovicích a na Hudební škole Stanislawa Moniuszka.
„Užíval jsem si a vytvořil spoustu různých druhů muziky. Komponuji pro svoji moderní jazzovou kapelu The Scientists, píšu pro ansámbly, a vždy hledám nový, neznámý zvuk. Jenže vztah ke klavíru je pro mě hluboce osobní a ukazuje jinou část mojí osobnosti. Více spirituální, více citovou, která se také chce projevit. Proto právě alba pro sólové piano Ritual a o pět let později vydané The Room Upstairs uzavírala určité kapitoly mého života a zahajovala následující,“ prozradil Tomasz v době vydaní druhého jmenovaného titulu z roku 2020.
Sólový recitál tak bude vítanou příležitostí zažít hudbu Tomasze Bura jinak, intimněji. A jistě to bude zajímavé i pro ctitele jeho syntezátorových výbojů. Netřeba dodávat, že v klavírním recitálu uplatní Tomasz Bura všechny zkušenosti nabyté napříč žánrovým spektrem.